Z historie vývoje plaveckých stylů
Vydáno dne 26. 09. 2003 (počet přístupů 23082)
Ačkoliv lidé uměli plavat již ve starověku, teprve minulé století přineslo
vytříbení plaveckých stylů. Zvláště novodobé olympijské hry, jejichž historie začíná v řeckých Aténách roku 1896, přinesly zvýšený zájem o závodní plavání. Vědecká analýza plaveckého stylu pomohla vytvořit více druhů plaveckých stylů, přispěla k zvýšení rychlosti i lepšího pochopení propulsních sil ve vodě.
Kraul
Kraul je nejrychlejší plavecký styl. Pokud rychlost kraulu představuje 100 %, pak rychlost dalších stylů je v průměru: motýlek 93 %, znak 89 % a prsa 79 %. Zajímavé je, že zatímco evropští plavci (především Angličané) se marně snažili v 19. století objevit nový účinný plavecký styl, tak mnohé domorodé obyvatelstvo v Americe, Africe i Tichomoří "kraul" ovládalo. Podle nálezů ze starověku je pravděpodobné, že i v té době byl kraul již znám.
V Evropě se kraul objevil poprvé v roce 1844. Tehdy se mezinárodních plaveckých závodů v Londýně zúčastnili i severoameričtí indiáni. Byli značně rychlejší než ostatní plavci a nejrychlejší z nich, Flying Gull, zvítězil v závodě na 130 stop (necelých 40 m) časem 30 sekund. Indiánský styl ale spíše pobavil než zaujal. Angličtí plavci i nadále upřednostňovali prsa a nový, zcela "neevropský" styl nenašel mezi nimi tehdy následovatele.
Prvním úspěšným průkopníkem kraulu v Evropě se tak stal Arthur Trudgen. Tento Angličan cestoval po Jižní Americe a všiml si, že plavecký styl domorodých indiánů je podstatně rychlejší než styl prsa. V roce 1873 předvedl nový styl v Anglii a začal ho učit i další plavce. Obě paže se střídavě při něm vracely do výchozí polohy nad vodou, zpočátku se hlava držela neustále nad hladinou jako při prsou a i pohyb nohou byl "prsařský". Přesto byl tento styl výrazně rychlejší než ostatní v té době používané styly. Byl pojmenován podle svého propagátora "trudgen".
O další pokrok se zasloužil opět Angličan, Frederick Cavill. Ten se na konci 19. století i se svojí rodinou odstěhoval do Austrálie, kde začal vyučovat plavání. Při výletu na Šalamounovy ostrovy si všiml, že domorodci používají obdobný styl jaký propagoval Trudgen, ale s odlišnou technikou kopu. Kop vycházel z kolen a byl směřován shora dolů. Po návratu do Austrálie naučil svých 6 synů nový styl a ti jej pak propagovali po celém světě. Styl se proslavil jako "australský kraul".
Na australský kraul navázal kraul americký. Ten přinesl dnes již klasický "šestikopový" kraul, u něhož pohyb dolních končetin již vychází z kyčelních kloubů. Jeho význačným představitelem byl John Weissmuler. Podařilo se mu sladit polohu těla a práci končetin natolik, že během své desetileté závodní kariéry nebyl nikdy poražen.
Byl pětinásobným olympijským vítězem z let 1924 i 1928 a 67x překonal světový rekord na tratích od 50 do 880 yardů. Byl také prvním plavcem na světě, který uplaval 100 m v čase rychlejším než 1 minuta. Podařilo se mu to poprvé v roce 1922, kdy tuto trať zdolal za 58,6 sekundy. Později proslul i díky hlavní roli ve filmu Tarzan.
Jeho vzorem byl havajský plavec Duke Kahanamoku, který zvítězil na olympijských hrách v roce 1912 i 1920. Ten jako první předváděl "šestikopový" kraul. Když se ho novináři ptali, kdo ho tento styl naučil, prohlásil, že se ho naučil již jako dítě. Odpozoroval ho od starších plavců v jeho domorodé vesnici, kde se tento styl používal již po mnoho generací.
Motýlek
Motýlek je nejmladší plavecký styl. Vznikl z plaveckého stylu prsa. Při prsou se paže i nohy vrací do výchozí polohy pod vodou. To představuje přirozenou bariéru rychlosti. V roce 1934 David Armbruster, trenér Iowa University v USA, přišel s novým stylem. Obě ruce se vracely do výchozí pozice nad vodou. Tento "motýlkový" pohyb rukou přinášel zvýšení rychlosti, ale zároveň vyžadoval lepší kondici a byl i náročnější na natrénování. O rok později Jack Sieg, plavec Iowa Univerzity, začal používat nohy jako rybí ocas. Rozvinul pohyb nohou směrem dolů a tento kop byl pojmenován delfíní. Armbruster a Sieg skombinovali motýlkový pohyb rukou s tímto pohybem nohou. S dvěma kopy na jeden záběr rukou zaplaval Sieg 100 yardů za 1:00.2.
Přesto byl motýlek považován za příliš vyčerpávající styl, i když byl evidentně rychlejší než styl prsa. Vznikla ale tzv. "motýlková prsa", kdy nejrychlejší prsaři plavali prsa s motýlkovým pohybem rukou a zkráceným prsovým kopem. Delfíní kop byl naopak prohlášen jako porušení pravidel. Teprve od roku 1950 byl delfínový kop povolen a pravidly byl uznán nový styl složený z delfínového kopu a motýlkového pohybu rukou. Tento pohyb rukou byl u prsou naopak zakázán.
Na olympijských hrách se motýlkem poprvé závodilo v roce 1956 v Melbourne. V roce 1960 Lance Larson z USA pak uplaval 100 m motýlek za 59,0 sekundy. Motýlek se tak stal po kraulu druhým stylem, jímž člověk dokázal uplavat tuto trať rychleji než za jednu minutu.
Znak
Závody stylem znak se na olympijských hrách vyčlenily jako první. Již v roce 1900 se soutěžilo na trati 200 m. Oficiálně byl ale uznán jako samostatný plavecký styl až roku 1912. Vývoj znaku hodně závisel na vývoji jiných plaveckých stylů. Nejprve se znak plaval jako "prsa na zádech", ale obě paže se současně vracely do výchozí polohy nad vodou. S nástupem kraulu se pak znak rapidně změnil. Již roku 1902 se v poloze na zádech používal střídavý pohyb paží a kraulový kop.
I motýlek se podepsal na vývoji znaku. Při plavání pod vodou se začal používat delfínový kop. V roce 1989 byla omezena maximální vzdálenost plavaná pod vodou po startu i každé obrátce na 15 m. Hranici jedné minuty na 100 metrů dlouhé trati jako první prorazil americký plavec Thompson Mann v roce 1964 časem 59,6 sekundy.
Prsa
V Evropě představují prsa stále nejrozšířenější plavecký styl. V novodobé historii plavání byla právě prsa prvním stylem, který se v 19. století v Evropě používal. Na olympijských hrách se však jako samostatná disciplína objevila až v roce 1908. Do té doby soutěžili plavci stylem prsa v závodech volným způsobem. Proti plavcům používající trudgen a později australský kraul však byli znevýhodněni.
Dnes jsou prsa ze všech plaveckých stylů nejvíce svázána pravidly. Je to dáno tím, že se jedná o nejpomalejší styl a mnohé úspěšné snahy o jeho urychlení spočívaly v nalezení skulinky v pravidlech. Již výše zmíněná motýlková prsa byla zakázána v roce 1953. Ovšem již na olympiadě v Melbourn v roce 1956 dominovali v prsařských disciplínách plavci plavající pod vodou. Například na trati 200 m prsa zvítězil "neviditelný muž", japonec Masaru Furukawa, který 75 % trati absolvoval pod vodou. Tento způsob závodění ovšem přinášel evidentní zdravotní rizika, a proto v roce 1957 bylo přijato další omezení, které nařizovalo závodníkům držet hlavu nad vodou.
V roce 1987 bylo toto pravidlo zmírněno. Nyní plavec musí během jednoho úplného tempa alespoň na chvíli protnout částí hlavy hladinu. To umožňuje používat vlnivou techniku, která přinesla i v tomto stylu prolomení minutové hranice na 100 metrové trati . V dlouhém bazénu se to podařilo až roce 2001. Ruský plavec Roman Sloudnov zaplaval tuto trať v čase 59,97 sekundy.
podklady byly čerpány z těchto článků:
Biography of Johnny Weissmuller
History of the Sport of Swimming
The Science of the Summer Games - Vincent P. Mallette
Development of Swimming Strokes
Pokud se chcete o této tématice dozvědět v češtině více, najdete odborněji pojatý článek na stránkách Radbuzy Plzeň - Historie plaveckých způsobů , případně si pročtěte články na Kubrt pages, které se věnují současnému vývoji jednotlivých stylů.
Kraul
Kraul je nejrychlejší plavecký styl. Pokud rychlost kraulu představuje 100 %, pak rychlost dalších stylů je v průměru: motýlek 93 %, znak 89 % a prsa 79 %. Zajímavé je, že zatímco evropští plavci (především Angličané) se marně snažili v 19. století objevit nový účinný plavecký styl, tak mnohé domorodé obyvatelstvo v Americe, Africe i Tichomoří "kraul" ovládalo. Podle nálezů ze starověku je pravděpodobné, že i v té době byl kraul již znám.
V Evropě se kraul objevil poprvé v roce 1844. Tehdy se mezinárodních plaveckých závodů v Londýně zúčastnili i severoameričtí indiáni. Byli značně rychlejší než ostatní plavci a nejrychlejší z nich, Flying Gull, zvítězil v závodě na 130 stop (necelých 40 m) časem 30 sekund. Indiánský styl ale spíše pobavil než zaujal. Angličtí plavci i nadále upřednostňovali prsa a nový, zcela "neevropský" styl nenašel mezi nimi tehdy následovatele.
Prvním úspěšným průkopníkem kraulu v Evropě se tak stal Arthur Trudgen. Tento Angličan cestoval po Jižní Americe a všiml si, že plavecký styl domorodých indiánů je podstatně rychlejší než styl prsa. V roce 1873 předvedl nový styl v Anglii a začal ho učit i další plavce. Obě paže se střídavě při něm vracely do výchozí polohy nad vodou, zpočátku se hlava držela neustále nad hladinou jako při prsou a i pohyb nohou byl "prsařský". Přesto byl tento styl výrazně rychlejší než ostatní v té době používané styly. Byl pojmenován podle svého propagátora "trudgen".
O další pokrok se zasloužil opět Angličan, Frederick Cavill. Ten se na konci 19. století i se svojí rodinou odstěhoval do Austrálie, kde začal vyučovat plavání. Při výletu na Šalamounovy ostrovy si všiml, že domorodci používají obdobný styl jaký propagoval Trudgen, ale s odlišnou technikou kopu. Kop vycházel z kolen a byl směřován shora dolů. Po návratu do Austrálie naučil svých 6 synů nový styl a ti jej pak propagovali po celém světě. Styl se proslavil jako "australský kraul".
 Weissmuler a Kahanamoku OH 1924 Paříž |
Na australský kraul navázal kraul americký. Ten přinesl dnes již klasický "šestikopový" kraul, u něhož pohyb dolních končetin již vychází z kyčelních kloubů. Jeho význačným představitelem byl John Weissmuler. Podařilo se mu sladit polohu těla a práci končetin natolik, že během své desetileté závodní kariéry nebyl nikdy poražen.
Byl pětinásobným olympijským vítězem z let 1924 i 1928 a 67x překonal světový rekord na tratích od 50 do 880 yardů. Byl také prvním plavcem na světě, který uplaval 100 m v čase rychlejším než 1 minuta. Podařilo se mu to poprvé v roce 1922, kdy tuto trať zdolal za 58,6 sekundy. Později proslul i díky hlavní roli ve filmu Tarzan.
Jeho vzorem byl havajský plavec Duke Kahanamoku, který zvítězil na olympijských hrách v roce 1912 i 1920. Ten jako první předváděl "šestikopový" kraul. Když se ho novináři ptali, kdo ho tento styl naučil, prohlásil, že se ho naučil již jako dítě. Odpozoroval ho od starších plavců v jeho domorodé vesnici, kde se tento styl používal již po mnoho generací.
Motýlek
Motýlek je nejmladší plavecký styl. Vznikl z plaveckého stylu prsa. Při prsou se paže i nohy vrací do výchozí polohy pod vodou. To představuje přirozenou bariéru rychlosti. V roce 1934 David Armbruster, trenér Iowa University v USA, přišel s novým stylem. Obě ruce se vracely do výchozí pozice nad vodou. Tento "motýlkový" pohyb rukou přinášel zvýšení rychlosti, ale zároveň vyžadoval lepší kondici a byl i náročnější na natrénování. O rok později Jack Sieg, plavec Iowa Univerzity, začal používat nohy jako rybí ocas. Rozvinul pohyb nohou směrem dolů a tento kop byl pojmenován delfíní. Armbruster a Sieg skombinovali motýlkový pohyb rukou s tímto pohybem nohou. S dvěma kopy na jeden záběr rukou zaplaval Sieg 100 yardů za 1:00.2.
Přesto byl motýlek považován za příliš vyčerpávající styl, i když byl evidentně rychlejší než styl prsa. Vznikla ale tzv. "motýlková prsa", kdy nejrychlejší prsaři plavali prsa s motýlkovým pohybem rukou a zkráceným prsovým kopem. Delfíní kop byl naopak prohlášen jako porušení pravidel. Teprve od roku 1950 byl delfínový kop povolen a pravidly byl uznán nový styl složený z delfínového kopu a motýlkového pohybu rukou. Tento pohyb rukou byl u prsou naopak zakázán.
Na olympijských hrách se motýlkem poprvé závodilo v roce 1956 v Melbourne. V roce 1960 Lance Larson z USA pak uplaval 100 m motýlek za 59,0 sekundy. Motýlek se tak stal po kraulu druhým stylem, jímž člověk dokázal uplavat tuto trať rychleji než za jednu minutu.
Znak
Závody stylem znak se na olympijských hrách vyčlenily jako první. Již v roce 1900 se soutěžilo na trati 200 m. Oficiálně byl ale uznán jako samostatný plavecký styl až roku 1912. Vývoj znaku hodně závisel na vývoji jiných plaveckých stylů. Nejprve se znak plaval jako "prsa na zádech", ale obě paže se současně vracely do výchozí polohy nad vodou. S nástupem kraulu se pak znak rapidně změnil. Již roku 1902 se v poloze na zádech používal střídavý pohyb paží a kraulový kop.
I motýlek se podepsal na vývoji znaku. Při plavání pod vodou se začal používat delfínový kop. V roce 1989 byla omezena maximální vzdálenost plavaná pod vodou po startu i každé obrátce na 15 m. Hranici jedné minuty na 100 metrů dlouhé trati jako první prorazil americký plavec Thompson Mann v roce 1964 časem 59,6 sekundy.
Prsa
V Evropě představují prsa stále nejrozšířenější plavecký styl. V novodobé historii plavání byla právě prsa prvním stylem, který se v 19. století v Evropě používal. Na olympijských hrách se však jako samostatná disciplína objevila až v roce 1908. Do té doby soutěžili plavci stylem prsa v závodech volným způsobem. Proti plavcům používající trudgen a později australský kraul však byli znevýhodněni.
Dnes jsou prsa ze všech plaveckých stylů nejvíce svázána pravidly. Je to dáno tím, že se jedná o nejpomalejší styl a mnohé úspěšné snahy o jeho urychlení spočívaly v nalezení skulinky v pravidlech. Již výše zmíněná motýlková prsa byla zakázána v roce 1953. Ovšem již na olympiadě v Melbourn v roce 1956 dominovali v prsařských disciplínách plavci plavající pod vodou. Například na trati 200 m prsa zvítězil "neviditelný muž", japonec Masaru Furukawa, který 75 % trati absolvoval pod vodou. Tento způsob závodění ovšem přinášel evidentní zdravotní rizika, a proto v roce 1957 bylo přijato další omezení, které nařizovalo závodníkům držet hlavu nad vodou.
V roce 1987 bylo toto pravidlo zmírněno. Nyní plavec musí během jednoho úplného tempa alespoň na chvíli protnout částí hlavy hladinu. To umožňuje používat vlnivou techniku, která přinesla i v tomto stylu prolomení minutové hranice na 100 metrové trati . V dlouhém bazénu se to podařilo až roce 2001. Ruský plavec Roman Sloudnov zaplaval tuto trať v čase 59,97 sekundy.
podklady byly čerpány z těchto článků:
Biography of Johnny Weissmuller
History of the Sport of Swimming
The Science of the Summer Games - Vincent P. Mallette
Development of Swimming Strokes
Pokud se chcete o této tématice dozvědět v češtině více, najdete odborněji pojatý článek na stránkách Radbuzy Plzeň - Historie plaveckých způsobů , případně si pročtěte články na Kubrt pages, které se věnují současnému vývoji jednotlivých stylů.