Michaela Trnková je mnohonásobná mistryně republiky v kategorii dorostu a v žákovských kategoriích. Byla součástí štafet Motorletu na 4 x 100 a 4 x 200 m volným způsobem, které v roce 2015 překonaly rekordy ČR štafet v kategorii dorostenek (LMČR dorostu, Plzeňské sprinty a ZMČR). Reprezentovala ČR na Evropských hrách v Baku v roce 2015. Od roku 2018 studuje v USA a to nejprve na Florida International University a poté v magisterském programu na California Baptist University.

Ahoj, jak jsi se dostala k plavání a jakou máš z něj první vzpomínku?
Na plavání mě od malička, asi tak od 3 let, bral můj táta. Jako úplně první vzpomínku z plavání mám moment, kdy jsem poprvé potopila hlavu pod vodu s plaveckými brýlemi. Doteď si pamatuji, jak jsem byla v úžasu z toho, že je pod vodou možné vidět, a jaký je tam klid. Pamatuji si, jak mě to hrozně fascinovalo a pak už jsem byla potopená pořád.

Jaké byly tvoje nejoblíbenější a jaké nejtěžší tréninkové motivy během studia v USA a můžeš nějak srovnat tréninky FIU, CBU a Motorletu?
Moje nejoblíbenější tréninky byly a jsou dosud z FIU. Tam jsem první dva roky trénovala s trenérem ze Španělska, u kterého byl každý set 80% až úplné maximum, kromě rozplavání a vyplavání. Ve druhém ročníku jsem se, myslím hlavně díky těmto tréninkům, velice zlepšila a poprvé jsem vyhrála CUSA Konferenci na 100y (yardů) znak. Další dva roky jsem trénovala s novým trenérem, který měl velmi podobné tréninky, ale kladl ještě větší důraz na správné provedení plavecké techniky a plaveckých detailů (starty, obrátky, vyvlnění). Jeden z mých velmi oblíbených motivů byl set 8x50 "all-out" v intervalu 3 minut, bez/jen s minimálním vyplaváním mezi. Cílem této série bylo jet první padesátku naplno a zopakovat "goal-time" co nejvíckrát za sebou. Tahle série byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy na tréninku plavala, ale je moje oblíbená, protože se po ní dostavily výsledky. Podobných sérií "lactate threshold" jsme měli více, ale cíl byl vždy stejný - simulovat závodní tempo a zlepšit se v tolerování laktátu. Na každém tréninku také hrála hudba a holky se mezi sebou povzbuzovaly.
Tréninky v Motorletu byly rozhodně více zaměřené na aerobní vytrvalost a objem. Myslím, že oba komponenty jsou v tréninku důležité, ale rychlost a explozivita tam nebyly tak rozvíjené. Musím ale podotknout, že trénování na dlouhý metrový bazén a krátký yardový bazén se liší. Na dlouhý bazén je potřeba v začátcích naplavat více kilometrů. Zajímavou věcí, co jsem si všimla po návratu do ČR po mém prvním ročníku, bylo to, že mnoho českých plavců neni schopno sprintovat v tréninku. Je pak těžké přinutit tělo sprintovat, nebo jet závodní rychlostí, když na to není zvyklé. Dalším velkým rozdílem oproti tréninkům v Motorletu bylo zaměření na explozivní starty, hlavně štafetové starty, obrátky a vlnění. Každý týden jsme měli alespoň jeden trénink vyhrazený pro tyhle tzv. plavecké detaily, které byly provedené vždy naplno, jako v závodě.
Trenéři a tréninky v CBU mi podstatně nevyhovovaly a skládaly se převážně z tzv. "junk yardage", naplavávání bez jakéhokoliv cíle/soustředění. Po dohodě s trenérem jsem si tréninky psala převážně sama a nejvíce jsem čerpala z tréninků z FIU a hodin sportovní fyziologie.

Jaký byl tvůj největší úspěch jako univerzitní plavkyně a jaký byl tvůj nejoblíbenější moment během těchto let?
Můj největší individuální úspěch byla výhra titulů v CUSA Conference na 100 a 200y znak a překonání FIU rekordu na 50y znak. Můj nejoblíbenější moment v univerzitním plavání bylo vyhlášení konference, kterou jsme s FIU vyhrály 8x za sebou, s následnou oslavou. Je to úplně jiný pocit, když vyhrajete něco jako tým a sdílíte společné štěstí po nespočetných hodinách odříkání a dřiny.

Co pro tebe bylo nejtěžší během studia a tréninku v USA a jak jsi zvládla skloubit své sportovní a akademické povinnosti?
Studium v USA není oproti našim nárokům na studenty vůbec náročné z pohledu znalostí. Američani si nicméně potrpí na eseje a rozsáhlé práce, které zaberou dost času. Musím ale poznamenat, že si nedovedu představit trénovat 4-5 h denně a zvládat českou univerzitu. V USA máte za semestr mnohem méně kreditů a materiál bakalářského studia se velmi blízce podobá látce českých středních škol. Potom zbývá více času a energie na sport. Takže skloubit akademické a sportovní povinnosti nebylo nijak zvláště obtížné. Co ale bylo celkem obtížné, bylo skloubit školu a tréninky s nakupováním jídla, každodenním vařením, praním a dalšími věcmi, které si člověk ani neuvědomuje, dokud nežije sám na úplně jiném kontinentě bez záchranné sítě rodiny. Nejtěžší pro mě bylo si zvyknout na americkou kulturu, sociální normy, atd.

Jaký byl tvůj největší cíl při vstupu na univerzitu a podařilo se ti ho splnit?
Mým největším cílem bylo poznat novou kulturu a mít alespoň blížící se autentickou angličtinu. V Miami se ale mluví hodně španělsky, a i když jsem si to neuvědomovala, tak se moje španělština výrazně zlepšila jen z poslouchání mluveného slova. Moje jazykové znalosti by asi musel posoudit někdo jiný, ale myslím, že jsem tento cíl rozhodně splnila.

Co se ti nejvíce líbilo na plavání v USA a co jsi si z toho odnesla?
Nejvíce se mi líbilo zaměření na kvalitu tréninku a jednotlivých prvků a závodění jako tým. Na tréninku nikdy nesměla chybět hudba a když byl trénink náročný, všechny jsme si ho vždycky užívaly. Mnohem více mě bavilo závodit, když víte, že za vámi stojí třicet holek, co by za vás dýchaly a tlačí vás očima dopředu. Pět let plavání v USA mi dalo velký nadhled na nespočet věcí spojených nejen s trénováním, několik velmi blízkých kamarádek po celém světě a celkem rozsáhlý rozvoj mé osobnosti.

Co plánuješ dělat po ukončení tvojí univerzitní kariéry v plavání a jak se těšíš na budoucnost?
Po ukončení kariéry se teď neustále jen učím, magisterské studium už není tak úplně zadarmo... Budu promovat v oboru MS in science (masters in science) Kinesiology se zaměřením na Exercise Physiology na konci srpna. Vzhledem k tomu, že tento obor u nás ještě neexistuje, se plánuju přihlásit na fyzioterapii v Praze a ještě nějaký čas studovat.

Jaký byl tvůj největší životní zážitek spojený s plaváním?
Je velmi těžké si vybrat jen jeden moment. Musím říci, že i když jsem plavala na Evropských hrách v Baku, mé největší a nejemotivnější plavecké zážitky jsou z berlínského bazénu. Jednak výhra berlínského medvěda v deseti letech a také zaplavání limitu do Baku a následné slzení s Péťou Škábovou. Z USA musím zvolit svoji první výhru na konferenci v disciplíně 100y znak. Pro všechny bylo velké překvapení, mě nevyjímaje, že jsem dosáhla na bednu natož na první místo.

Co bys chtěla říct mladým plavcům, kteří se snaží dosáhnout podobných výsledků jako ty?
Trénujte tvrdě, ale nikdy si nezapomeňte plavání užívat.

Chceš něco vzkázat na závěr?
Berte plavání trochu s rezervou. Časy, nebo tréninkové série si pravděpodobně pamatovat nebudete, ale smích a vzájemné podporování při tréninku a na závodech s vámi zůstane.